V původní dohodě byla délka „zapůjčení“ stanovena na dva roky, Alex však v zemi tulipánů setrval ještě o sezónu déle. A že udělal dobře dokazují i úspěchy, kterých s PSV dosáhl. Tedy, hned v prvním ročníku 2004/05 vyhrál Eredivisie i ligový pohár. V evropské Lize Mistrů se Eindhoven dostal až do semifinále, kde ho jen díky vstřelené brance na hřišti soupeře vyřadil slavný AC Milán (na San Siru vyhrálo AC 2:0, na Phillips Stadium zvítězili domácí 3:1). V cestě mezi nejlepší čtyři PSV vyřadil například Lyon či AS Monaco.

Hned další sezónu Alex se svým klubem titul v lize obhájil. De Visser upozorňoval Chelsea, jaký talent se v něm skrývá a nabádal Blues, aby jej stáhli zpět. José Mourinho však raději koupil Khalida Boulahrouze a o brazilského obra neměl zájem.

I v ročníku 2006/07 tak setrval v Nizozemí a jak už bylo zvykem, PSV znovu vyhrál titul. Alex svému klubu navíc pomohl v Lize Mistrů, kde vyřadil anglický Arsenal. Nejprve si sice v odvetném utkání dal vlastní gól, ale na konci toho samého zápasu již trefil tu správnou bránu a Gunners v soutěži skončili. Před čtvrtfinálovým dvojzápasem se však Alex zranil a jeho tým nestačil na Liverpool. Celkové skóre vyznělo v poměru 4:0 ve prospěch The Reds. Fanoušci Eindhovenu dali hráči přezdívku „tank“ - to pro jeho obří postavu, skvělou defenzivní práci a zejména neskutečně prudké rány, kterými odstřeloval branku soupeře z přímých kopů.

Teprve nyní si Chelsea uvědomila, jakého že to hráče ve svých řadách má. Pracovní povolení se konečně vyřídilo a tank tak vyztužil defenzívu, která v uplynulé sezóně tolik trpěla kvůli častým zraněním Johna Terryho. Společně s ním na Stamford Bridge přišel i Tal Ben Haim. 19. srpna 2007 si připsal debut, když v 85 minutě nahradil Florenta Maloudu v remízovém ligovém zápase proti Liverpoolu.

Svou přezdívku tank demonstroval 20. října, kdy proti Middlesbrough zahrával přímý kop z dobrých pětatřiceti metrů a jeho dělovka se jen o několik okamžiků později třepotala v síti. 28. listopadu se pak trefil i v Lize Mistrů na hřišti Rosenbergu. Třetí a poslední branku sezóny si připsal v divoké přestřelce s Villans, která skončila nerozhodně 4:4.

V brazilské reprezentaci nastoupil poprvé 17. srpna roku 2003. Postupně se vypracoval do základní sestavy a již je standardním článkem týmu kanárků. Ve stoperské dvojici mu nejčastěji sekunduje Lucio.